< Předchozí  ^^  Další >

[Informace] [Recenze] [Komentáře] [Obsazení] [Hodnocení] [Videoukázka] [Fotky]
Recenze: Odpad, město, smrt
09.11.12 05:45

Při prvním shlédnutí nejspíš čeká diváka šok, zásah na komoru – adaptace Fassbinderova (ale spíš Pařízkova) „Odpadu, města, smrti“ zabolí svojí opravdovostí, sžíravostí. Vypráví příběh prostitutky Romi (Gabriela Míčová), která si musela nasadit masku cynismu, aby vůbec přežila mezi těmi vlky. Docela těžce zahořklé vlastní opakovanou zkušeností vyděděnce, který nakonec pokorně přijal svůj úděl „věci, díky níž je ve městě dýchatelněji…“ (Stejně tak ovšem, další rovina - příběh mocného žida(Martin Finger), který se rozhodl po svém vyrovnat s příkořím „nejrozšířenějšího sportu u své rasy - transportu“ potažmo genocidy).

 

Ať dělá co chce, vždycky jí nějaký blbec připomene, jak je vlastně nízká a ubohá a jak má nad ní každý převahu. Morální, leckdy jednoduše fyzickou, jindy společenskou...prostě převahu. Neschopná vymanit se z všudypřítomných okovů neúprosné samoty, ač obklopena lidmi ze všech stran, především však monstry, odkázaná na zahrané smířlivé gesto jako vrtoch uprostřed nemilosrdného teroru.

 

V té drtivé tíze vidím zásadní rozdíl mezi tím, jak (ne)dokázal s podobným scénářem pracovat ve své době sám autor, R.W. Fassbinder, zejména tedy v nápadně podobné „Lole“ (1981) a jak se účinkem naopak nemíjí Dušan Pařízek (potažmo filmový režisér Jan Hřebejk, i když jeho přínos je přinejmenším sporný, byť uznávám, že řemeslně se s tím převedením do celuloidu vyrovnal se ctí). Jakkoliv se v obou případech vypráví o stejných věcech, (aneb když dva dělají totéž…) ty přece jen mají jakousi nadčasovou platnost, takže obhajovat Fassbindera, že to byla jiná doba a proto to působí tak naivně je nesmysl. (Zásadní nesnáz pro mě je v tom, že autorovi původní předlohy to prostě nežeru, v tomto případě ne).

 

Nicméně mě hrozně těší, že tím neztrácí na přitažlivosti pro jiné tvůrce (minimálně proto, že by tak aktuální věc nikdy nevznikla) kteří se neváhají s jeho prací porvat, protože vnitřně cítí, že to stojí za to a že „to“ měl i Fassbinder, i když to nedokázal správně uchopit.

 

V „Lole“ jde o úplně stejný střet. Je tu jedna žena, co se prodává, ale u níž se vehementně snaží popřít, že by měla jakýkoliv problém (je čistá!). S uvolněnými mravy či s čímkoliv znevažujícím, s čím podobné existence bývají spojovány. Naopak! Lola je vzor vší čestnosti – ten ukazováček je namířený jinam, do míst na první pohled bezúhonných a úctyhodných, kde sídlí nejrůznější hodnostáři (Schukert), v pozadí pak vlivní politici, starostové, dnes developeři – viz nynější „Odpad“. Do míst po bližším ohledání prohnilých skrznaskrz korupcí, lži, podvody..Kde se hraje dvojí hra, ve dne oficiální na úřadech a hřištích k ní určených, druhá v noci –v kabaretě, ve kterém večer co večer předvádí nejen své pěvecké kvality Lola. Kde kořalka teče proudem a smývá všechny ty viny a prohřešky, kde umožňuje nejrůznějším gaunerům a kriminálníčkům v převleku očistit svoje svědomí, přinejmenším mu aspoň na chvíli uniknout. Stejně tak v „Odpadu“ existuje místo, kde se všechny ztracené postavy neomylně potkají (prolnutí divadelní a filmové scény tu vyniká nejvýrazněji a dává vzpomenout spojení hlediště a jeviště jako jasného signálu, že v tom jedeme spolu, že není žádné „My a oni!“) a lžou si do kapsy, že existuje lepší svět, než je ten, který znají. Do doby, než přijde žid…

 

Nejsem si jistý, nakolik oné neodbytné autenticitě slouží polodokumentární scény (hned úvodní procházka václavákem, domácí videa vlasteneckého pana Müllera (Martin Pechlát) ochromeného strachem a vztekem nad hrozbou ztráty národní suverenity). Filmu rozhodně nijak neubližují, nicméně věřím, že by se bez nich obešel a stejně tak by se mu podařilo dostat diváka tam, kam chce. Ani ne tak do deprese, deziluze (i když se o ní v této souvislosti často píše) spíš jakéhosi pohnutí dostavujícího se v momentě konfrontace s něčím silným. Do stavu Dostojevského horečnatého „třeštění“ mysli.

 

Nepochybně na tom má lví podíl celý herecký ansábl dnes již zaniklého uměleckého souboru divadla Komedie (…komedie je horor…). Ta přehuštěnost dialogů na nepatrné ploše 70 minut vyvolávající dojem naprosté nervové lability, deprivace, vyšinutosti ze zoufalství. To mi přišlo do očí bijící hlavně v průběhu druhého shlédnutí.Přesto mám za to, že tato adaptace adaptace žádnou reprízu nepotřebuje, i když jsem měl silnou potřebu zopakovat si ten zážitek, to co mi dala, dala mi hned poprvé. Bůhvíjaké významové přesahy tam nejsou, mohl by to být v dobrém slova smyslu (!) takový film na jedno použití. Je neuvěřitelně poctivý ve smyslu a odhodlání zachycovat skutečné lidi (jakkoliv odsouzené), nebalamutí nějakou virtuální realitou, ale dává zakusit bez jakýchkoliv kompromisů obnaženou trpkost bytí…and it makes you can feel so bloody alive again…


autor: 4236 10 z 10


Další zprávy

Recenze: Láska v hrobě
Recenze: Total Recall
Recenze: Bourneův odkaz
Recenze: Expendables: Postradatelní 2
Recenze:
Recenze: The Amazing Spider-Man
Recenze: Cosmopolis

Nejčtenější

Recenze: The house that Jack built (2018)
Přidat k oblíbeným, Zaslat na email


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo tri65dni
logo tvp
hledat na Google v Česku Google v Česku
hledat na Google v Česku
    Přihlášení
    Registrace


    Vzhledy:
    Vlastni
    Středa 17. 10. 2018 Svátek má Hedvika
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz