< Předchozí  ^^  Další >

[Informace] [Recenze] [Komentáře] [Obsazení] [Hodnocení] [Videoukázka] [Fotky]
Recenze: Láska v hrobě
16.11.12 23:16

Tak jsem se nedočkal. I když i kdyby se naplnilo, že budu v případě filmu „Láska v hroběhttp://www.youtube.com/watch?v=sw9L_ySisps svědkem toho, co inzeruje, tzn. „bezdéčkové lovestory“ Jany a Jana, co z toho? Je zapotřebí, aby nám někdo objevoval Ameriku, plný křesťanských pohnutek, že tito lidé, kterých se možná trošku štítíme, mají také srdéčko? Na druhou stranu to mohlo posloužit coby nějaký základ funkčního, účinkujícího příběhu, který něco řeší, něco odkrývá, na něco poukazuje. Mohli jste odcházet z kina znepokojení, pobouřeni, nějak zajímavě pohnuti, dokonce třebas náramně napálení na politickou nebo společenskou situaci, zodpovědnost…

 

Tohle ale jenom prohloubilo moje všeobecné znechucení nad tím, jak někdo lehkomyslně a jednoduše zahodí veškerý svůj potenciál do ..mísy (kýble), aniž by se mohl vymlouvat na něčí zavinění. Ano, jsou tu naznačené jakési osobní tragédie (uhořelý otec, synovo vytrhávání páteře z torza) na jejichž základech ale opět není možné vystavět alibi svého totálního úpadku. Lidem se od úsvitu věků dějí nejrůznější příšernosti, stejně tak se ale obracejí k lepším, někdy dokonce vyloženě hezkým časům, které celou tu bídu a mrzkost relativizují. Vymlouvat se na nepříznivý osud a čekat, že se nad tím někdo dojme a hodí dvackou je celkem naivní postoj. Mám za to, že ve spoustě případů stojí za obecnou bezprizorností výhradně selhání jedince, což jsou třebas i známá fakta, otázkou nesmírně palčivou ale zůstává, jak s tím pracovat. Jak pracovat s člověkem, který na všechno rezignoval a nechce nic jiného, než se najíst a vyspat. Popřípadě to tak nějak všechno přepít. Jaká je zodpovědnost státu nebo neziskových organizací za takto dobrovolně zmrzačené existence?

 

Zajímalo by mě, jestli si David Vondráček vůbec kladl nějaké takové otázky, když vstupoval do onoho projektu v roce 2007. Zda si vytyčil nějaké cíle ohledně svojí práce, tím myslím, jestli se zabýval nějakým pevným konceptem. Jeho dokument mi přijde nepříjemně rozbředlý, přešlapující na místě, odráží v sobě rozbředlou podstatu lidí na ulici, aniž by se pokoušel nějak aktivně s tématem pracovat. Nevěřím tomu, že se nějaká sonda dělá tak, že postavíte kameru na hřbitov plný opilých, špinavých a zapáchajících ubožáků a budete doufat, že to téma je natolik nosné, že se to prostě prodá samo.

 

I když je možné pozorovat jakési základní vystavění dramatického děje chybí mi zoufale nějaká peripetie (logicky proto jak drasticky se zrovna této etapy protagonistům nedostává). Jana si třebas jednoho rána usmyslí, jak na ni asi míří ty kamery a možná se lehce zastydí za to, že až bude umírat a zrekapituluje si svůj život, bude to strašidelná nuda a prázdnota, že si vyřídí občanku. (Dynamika jak cyp!) Její trvalé bydliště je v Ostravě…je potřeba vydělat si peníze. A skutečně! Jenda se snaží a urputně loví jeden magazín z popelnice za druhým. Dokonce najde i Bukowského (o kterém si myslí, že je to nějaký brankář tuším a bude se snažit jeho cenu vyšroubovat jak to půjde, když mu jeho parťák ozřejmí, jak se věci mají). Jaksi záhadně se přihodí, že ty peníze dají dohromady (podle nastíněného neúprosného obchodního prostředí v antikvariátu na Masaryčce), respektive dá je dohromady Jan, protože jeho manželka hlídá kryptu a snaží se to uhrát na to, že je v domácnosti. Scéna z vlaku. Pár se na chodbičce opíjí nějakým ovocným vínem asi. Nebo „tankovou vodkou…“ Stanice Ostrava, hlavní nádraží. Pár se motá po nástupišti. Rádoby emotivní scéna, ve které Jana prostřednictvím několika hloupých gest vysvětluje svému partnerovi, proč je odsouzená k této mizérii, proč nesmí vstoupit do života své již brzy dospělé dcery.

 

Ok. Stop. Nebudu „spoilerovat“ víc, ono se ani nic moc víc neděje, na úřadě jí paní z Kafkova románu oznámí, že aby mohla získat OP musí mít nejdřív rodný list a jestli ho nemá, může si ho vyřídit na základě platného OP.

 

Ehm – jede se zpátky „domů“, mezi náhrobky na Strašnickém_evangelickém_zpustošeném hřbitově. A to je konec. Žádná další peripetie nepřijde. Pak už jsme trvale usazeni v „Krizi…“

 

Katastrofa na sebe nedá dlouho čekat.

 

Jaké dojmy to ve mně vyvolalo? Paradoxně namísto toho, abych vybředl z toho nežádoucího znechucení, zahučel jsem do něj o dalších -x stop níž. Jak jsem se těšil, že si ty lidi v tom srabu budou aspoň předávat nějaké ryzí city! Namísto toho faleš, pokrytectví. Toto není žádný dezolátní Romeo a Julie (možná Romeo a mrcha..). Je to vyhřezlá ubohost nejnižších zvířecích pudů. Copak je Jana něco jiného, než sobecký, zakomplexovaný slaboch? Jistě je daleko pohodlnější, než zůstat v kryptě sám, využít prvního dvořícího se trouby, který rád podstrojí, polévkou obdaří, fekálie vynese…V celém filmu je hned několik scén, kde je naprosto jasné, že žádná zatracená láska se tu neodehrává, ani její nějaká snad asociální variace, že je to prachsprosté využívání, nízké a hnusné.

 

Třeba – Jana si pouští svoji hymnu životní asi – „Stay od Shakespears Sisters“ (je to náhoda?)http://www.youtube.com/watch?v=_eXw47qb4U0

 

Honza: „Júúú, tu znám!“

 

Jana: (zřetelně výsměšně) „Co ty zase znáš! Tak o čem tam teda zpívají, ha?!“

 

Honza: „Že bude všechno zase dobrý!“

 

Jana: „Tcha! Vůbec ne! Zpívají – Zůstaň se mnou, protože umím anglicky!“

 

(Jana nasadí svůj obvyklý, falešně hrdý výraz, jako že ona je někdo, kdo se nespokojí s polévkou plnou ploutví od Bémovy manželky, co neumí vařit! Že má být na co pyšná a možná se tím zase pro jednou zachrání před neúprosnou sebereflexí vlastní marnosti. Tento její rys vyplouvá na povrch několikrát, třebas když se vyznává, že nestojí o žádnou charitu, žádnou „Armádu spásy“, že raději nechá věcem volný průběh).

 

Fakt si nemyslím, že bych byl krutý a necitlivý, ale vydolovat nad tímto obludným panoptikem byť jen špetku soucitu je nad moje síly. Vlastně mi ti antihrdinové kolikrát přišli jako nějaké nepatřičné věci, ustavičně deliricky blekotající, přepíjející první náznaky nějaké komplikující skutečnosti, kocoviny. Klopýtající, motající se, válející se na vánočních trzích na Staromáku, případně na jakémkoliv libovolném místě. Zvratky natrávené krve, všudypřítomné výkaly tvrdě na kameře s holým zadkem a svěšenými prsy, pro pocit autentična (?). Podezřelá vodka stáčená z barelů do petek, děvka dojímající se nad svojí odvržeností, která kdysi odjela dělat „byznys“ do Holandska, aby se tam vystavovala ve vitrínách, co znamenají svět asi a vrátila se neomylně zpátky a mohla si hojit svoje rány uražené pýchy na prvním blbečkovi, který se jí objevil v cestě.

 

Tak to je za mě. Zajímalo by mě, jak by to bylo za pana režiséra. Co tím chtěl národu asi tak sdělit? Snad to nebyla nějaká moralita, že né? Jako že bychom se měli slitovat a přispět na chudáky nebo něco v tomto smyslu. Protože jestli jo, tak to fakt nevyšlo.


autor: 4236


Další zprávy

Recenze:
Recenze: Odpad, město, smrt
Recenze: Total Recall
Recenze: Bourneův odkaz
Recenze: Expendables: Postradatelní 2
Recenze:
Recenze: The Amazing Spider-Man

Nejčtenější

Recenze: Star Wars: Poslední z Jediů
Přidat k oblíbeným, Zaslat na email


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo tri65dni
logo tvp
hledat na Google v Česku Google v Česku
hledat na Google v Česku
    Přihlášení
    Registrace


    Vzhledy:
    Vlastni
    Pátek 19. 1. 2018 Svátek má Doubravka
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz