< Předchozí  ^^  Další >

[Informace] [Recenze] [Komentáře] [Obsazení] [Hodnocení] [Videoukázka] [Fotky]
Recenze: Cesta ven
14.05.14 23:38

Pojďme si představit na úvod samotný příběh filmu. Ten se točí kolem rodiny „lepších cikánů“. Rozuměj takových, kteří sice jsou nezaměstnaní, ale nespokojí se s jednoduchým argumentem, že za tím stojí barva kůže. To znamená mají něco, čemu jsme si zvykli říkat sebereflexe. (To ovšem neznamená, že to budou mít jednodušší, ba naopak!) Z nemožnosti najít práci se roztáčí ten dobře známý kruh dluhových past, instantních řešení, kriminálních osidel.

 

Syžet je otevřen krátkou, ospalou scénkou z poloprobuzeného pelíšku. Žaneta (Klaudia Dudová) v kuchyni narazí na přelud své zesnulé matky. Jejím vůbec ne vyděšeným vydechnutím „mami“ efektně uvede diváka do vlastního života. Je v tom beznaděj, strach, nejistota, smutek. Matka vyfoukne cigaretový kouř, který elegantně prolne s exteriérovou scénou tu hořící, tu doutnající Ostravy. Několik panoramatických záběrů na město

 

Ocitáme se u doktora. Scéna je rámovaná pouze postavou hlavní hrdinky. Doktor ji lustruje, kamera na něj nezabírá. Žaneta je v tom sama! Tento postup je ale občas porušován, například hned v následující scéně, při pracovním pohovoru. Personalistka, či vedoucí textilní firmy velice diplomaticky a šetrně sděluje Žanetě to, co si zvykla slýchat za poslední léta nesčetněkrát. V tomto momentě ale sledujeme klasické stříhání, záběr→protizáběr, nejdříve v polocelku, pak v polodetailu. Ukazuje nám to záměrně oba dva reprezentanty těchto dvou odlišných světů.

 

Pokud bych měl poukázat ještě na další případy, lépe řečeno potvrdit výše naznačené metodické postupy, mohl bych za všechny případy vypíchnout například scénu, ve které David (David Ištok v roli manžela)“žádá o spotřebitelský úvěr“. Opět drsná, naturalistická samota obnažená v nekompromisním rámování, lichvář je záměrně po celou dobu sjednávání půjčky (s pětadvacetiprocentním úrokem) skrytý. A opět- porušení tohoto pravidla, například na úřadě práce, kde se ocitneme nejednou. To, že kamera snímá oba „hráče“ může mít však i jiné důvody. Nabízí se třeba varianta rozlišující rozdílná znaménka jednotlivých akcí. Když se odehrává vysloveně „bezpráví“ či podobně nepřijatelná situace, nahlížíme toto více dokumentární formou s možností srovnat obě dvě strany sporu. Když se ocitneme na úřadě později v jiné scéně, poté, co Žaneta vrací peníze, může to signalizovat (mimo jiné), že přes všechny determinující okolnosti, které lze těžko pominout, se postava pohybuje na tenkém ledě z vlastní viny.

 

Opusťme ale formální stránku filmu a zaměřme se spíše na jeho obsah. Můžeme klidně navázat na to, co bylo již částečně zmíněno. Silnou devizou tohoto projektu je rozostřování černobílého vnímání romských otázek. Petr Václav (Marian, Paralelní světy) se opravdu vyhýbá jakýmkoliv hodnotícím hlediskům, nezatěžuje svůj snímek (tolik!) svým egem. (Přiznejme si, není úplně snadné zcela opustit sebe sama;). Je zajímavé a přínosné sledovat celou tu kontroverzi, která s tímto etnikem jde ruku v ruce. Václav se nebojí ukazovat, že cikáni skutečně kradou a že tak nečiní nějak náhodně a v zanedbatelném měřítku. Když bychom se zabývali těmito fenomény, pak musíme nutně narazit na srovnávání, která přichází na několika místech, ať už třeba skrze subjektivní hodnocení (jeden z Davidových bratrů komentuje rozkrádání státu „politických špiček“ v řádech miliard a staví ho do poměru s „nesmělým“ počínáním z řad své komunity) nebo prostřednictvím sebepřijímání obou „protistran sporu“. (Není úplně korektní považovat aktuální vyhrocenou situaci jako vzájemnou nevraživost, když celkem přehledně lze vidět, že ten úhlavní agresor je „gadžo“). Stejně tak režisér otvírá další nepříjemné stereotypy, jako je „zneužívání“ sociálních dávek, ale nutí nás se na to dívat z jiné (jejich) perspektivy. Tak, abychom přinejmenším připustili, že celý problém je opravdu mnohovrstevnatý a vychází především z nešťastně nastaveného sociálního, pracovně právního, či politického systému. (Když pomineme rasismus a nesnášenlivost české intelektuální elity).

 

Když bych měl zmínit nejvýraznější přednost, pak je to právě ono zrelativizované pojetí nesporná autenticita. Například jazyk cikánů je naprosto přirozený, P. V. amatérské herce vedl k tomu, aby převyprávěli daný děj vlastními vyjadřovacími prostředky, aniž by se snažil je nutit odříkávat předem dohodnuté, přesné repliky. To výborně slouží věci. Sám za sebe se pokoušel udělat film, ve kterém by se romáci mohli poznávat, protože v současné době existují spíše modely, které tuto subkulturu různě pokřivují, karikují. Přesně v duchu soudobé „poetiky“. Už coby absolvent katedry dokumentární tvorby na Famu debutoval s výrazným Marianem a svým návratem po třinácti (!) letech, Cestou ven, jako by tento pomyslný, tematický kruh uzavíral.

 

V současnosti žije Petr Václav ve Francii, kde byl mimochodem v rámci MFF v Canes jeho nejnovější titul vybrán do přehlídky nezávislého filmu. Snímek byl zařazen do sekce čítající pouhých devět titulů z několika stovek. Tento obrovský úspěch se opakuje po 16 letech (v roce 1998 byl do programu festivalu zařazený film Postel Oskara Reifa).

 



autor: 4236


Další zprávy

Recenze:
Recenze: Vlk z Wall Street
Recenze: V nitru Llewyna Davise
Recenze: Borgman
Recenze: Thor: Temný svět
Recenze: Rivalové
Recenze: Gravitace

Nejčtenější

Recenze: The house that Jack built (2018)
Přidat k oblíbeným, Zaslat na email


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo tri65dni
logo tvp
hledat na Google v Česku Google v Česku
hledat na Google v Česku
    Přihlášení
    Registrace


    Vzhledy:
    Vlastni
    Středa 17. 10. 2018 Svátek má Hedvika
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz