< Předchozí  ^^  Další >

[Informace] [Recenze] [Komentáře] [Obsazení] [Hodnocení] [Videoukázka] [Fotky]
Recenze: Malá z rybárny.
28.05.15 17:50

Jan Balej, autor filmu Jedné noci v jednom městě či spolutvůrce Fimfára 2, přichází s dalším celovečerním snímkem, s titulem Malá z rybárny. Předlohou mu byla Malá mořská víla od Hanse Christiana Andersena. Původní pohádku však zadaptoval velmi volně, nechal se inspirovat pouze základní zápletkou a tou je milostný motiv hlavní postavy. Svůj příběh koncipuje více autorsky, zasazuje jej do moderního, jakkoliv poměrně nesourodého prostředí.

 

Celé vyprávění startuje velmi zdařilou a působivou hudební scénou z podmořského světa, která jako by měla ambice přetlumočit jej do jediné skladby a skutečně to tak může fungovat. Osobně vnímám tento vstup jako svým způsobem transcendentní přesah, který má výrazný potenciál suverénně a bez zbytečných slov tvořit rámcovou, základní situaci.

 

Bez „zbytečných“ slov a rozvádění ovšem probíhá i samotný příběh, někdy ke škodě věci, protože díky tomu vyznívá dílo místy nedotaženě, pouze naznačeně. Je to sice od autorů milý přístup, pokud tím chtěli dát prostor fantazii diváka či jestli ho prostě jen nechtěli urážet doslovností a polopatičností. Jenže ono to opravdu někdy nefunguje. Nejde o to, že by byla dějová linie nesrozumitelná, na to je až příliš prozaická a tedy vhodná i pro dětské publikum. Právě tady vnímám zásadní deficit. Po jisté době se totiž dostavuje nuda. Schází nadstavba, která by zabavila. Jsme seznámeni s okleštěně vyznívajícím prostředím, ve kterém se pohybují ledabyle načrtnuté postavy. Dostavuje se pocit, že v malém přístavním městečku (kde se v barech prodávají české cigarety s českými nápisy a podezřele to připomíná víc Karlín, než kupříkladu Hamburg…) máme možnost nahlédnout celý svět ve své pokroucenosti, mrzkosti a hlavně zjednodušenosti. Nikoliv zjednodušenosti pro specifického dětského diváka – sám film celkem zřetelně ukazuje, že se chápe jako mezigenerační – ale ve smyslu autorské naivity a nerozmáchlosti, která budí dojem plytkosti. V takovém světě by se člověku žilo velice těžko a určitě by si ho dobrovolně nevybral. Působí dojmem vězení přeplněného zmrzačenými existencemi, jak jej snad mohli vnímat lidé za totality, jen té svobody je tu podle mě ještě méně, než za minulého režimu. Což by bylo jistě zajímavé téma se spoustou možností ztvárnění, zde nefunguje, protože na každém rohu zakopáváme o torza pseudoliberální a stejně tak nepřesvědčivě demokratické společnosti, ve které si každý může vybrat podle svého vlastního uvážení, jaký život si zvolí. Jaký efekt tato nejednota a roztříštěnost přináší, si každý může lehce domyslet, nicméně asi nejdominantněji zvolený přístup dopadá na věrohodnost příběhu. Motiv „cesty“, jako zažitého pohádkového stereotypu tu ovšem není dostatečně rozvinutý, jedinou podstatnou dějovou vrstvou, o kterou tu doopravdy jde, je láska. To je za jiných okolností nenapadnutelné, tady to bohužel moc netěší, protože stejně jako globální postižení časoprostoru se všemi charaktery i tento motiv není dostatečně rozpracovaný a stabilní.

 

Jednotlivé charaktery jsou notně zkarikované, dobrým příkladem budiž minimalisticky a expresivně pojatá prostřední sestra, vyjadřující se z devadesáti procent imbecilním smíchem. Díky dabingu Báry Hrzánové je tak její prostoduchost jednou z mála sugestivních položek na seznamu autenticity snímku. Je to vtipné, a to jenom trochu, možná tak poprvé, v průběhu dalších výstupů už jen trapné a nepatřičné. Vzniká tak pocit zacyklenosti a vzniku jakýchsi podivuhodných manter bez zřejmého významu a funkce. Stejně je tomu bohužel u dalších figurek, jako třeba v případě oplzlého zákazníka z „kabaretu pro dospělé“, jehož jediným vyjadřovacím prostředkem je jazyk, který ovšem nepoužívá obvyklým verbálním způsobem. U něj je problém okamžitě v rámci prvního výstupu „na scénu“, jeho přítomnost není zábavná v žádné rovině ani čase. Vezměme si také čarodějnici, proč stříhá potřebným vlasy? Je zde anoncováno, že si vybírá za svoje služby to nejcennější, co dané osoby mají. Ale vlasy, má to být snad také humor? Pokud ano, nerozumím mu. Takto bychom mohli pokračovat donekonečna, při závěrečném bilancování tohoto odpudivého panoptika bychom nejspíše došli k neuspokojivým zjištěním, popř. naopak, pokud bychom na tomto podkladě zjistili, jak jsme ve srovnání s touto animální a primitivní společností výjimeční.

 

V rámci fabule není moc o čem vyprávět. Podmořská rodinka bivakuje na souši, zřídí zde rybárnu, začlení se do společnosti, ale stále tak trochu šilhá po návratu zpět pod hladinu. Tato rovina zde není, až na jednu prchavou zmínku, jinak dále rozvinutá. Otec- ryba s matkou stejné příslušnosti, mají tři dcery, Nejstarší, Prostřední a Malou. Ty distribuují rybí produkty po městě a my moc nevíme, jak je to pro nás zajímavé a proč je tomuto motivu věnováno tolik nevyužitého prostoru. Až na tu nejmladší, její čas má teprve přijít. A to hned v několika směrech, jak obchodním, tak osobním – milostném. Zamiluje se totiž do podezřelého individua, ze kterého nekouká nic dobrého. Podle jména odněkud z Balkánu, což je docela frapantní xenofobie a jen to přilévá vodu na mlýn současným nepřijatelným nacionalistickým až fašistickým náladám. Malé nejspíše děsivě ublíží a celé to bude mít pravděpodobně katastrofální konec, ostatně jak je zvykem u Andersenových pohádek. Přístavní městečko je vykresleno v ohavných barvách, běžně se zde prodávají na ulici tvrdé drogy, je to místo, kde se ustavičně žebrá (tuto aktivitu oficiálně vykonává pouze jedna postava, ta ale díky své nadpozemské všudypřítomnosti – je daná smrsknutým, klaustrofobickým prostorem – vytváří pocit, že se tak děje permanentně). O nic fatálního zde nejde, maximálně o ukojení zvířecích pudů, zafetovat si, užít si v bordelu, jakoby svět doopravdy o ničem jiném nebyl. Pokud měla pohádka mimo jiné fungovat jako moralita, ani tento záměr jí nevyšel, protože ze všeho číší vykalkulovanost, přemrštěnost, nedůvěryhodnost.

 

Přes všechny výhrady je ale jistě sympatická snaha tvůrců „vrátit loutku“ zpátky na plátno. Každému takovému pokusu je potřeba fandit, popřípadě třeba jen tiše, ale přece jen tleskat a priori. Jakkoliv to bude znít možná nepřípadně, v současné české produkci je Malá z rybárny nadstandardním dílem. Už jenom řemeslně, po formální stránce není snímku co vytknout. Je to profesionální a precizní práce s důrazem na detail (mimo jiné dokonalé přizpůsobení rybí rodiny všem „podvodním“ atributům, od účesů až po domácí mazlíčky či poetické zpodobení milostného citu). Co se skrývá pod lákavým a naleštěným obalem už tolik zajímavé není, přesto však platí, že v „konkurenci“ ostatních filmů naší provenience lehce obstojí.

 



autor: 4236


Další zprávy

Recenze: Rychle a zběsile 7
Recenze: Zabijáci
Recenze: Kingsman: Tajná služba
Recenze: Hobit: Bitva pěti armád
Recenze:
Recenze: Cesta ven
Recenze: Vlk z Wall Street

Nejčtenější

Recenze: Star Wars: Poslední z Jediů
Přidat k oblíbeným, Zaslat na email


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo tri65dni
logo tvp
hledat na Google v Česku Google v Česku
hledat na Google v Česku
    Přihlášení
    Registrace


    Vzhledy:
    Vlastni
    Neděle 21. 1. 2018 Svátek má Běla
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz