Kapela Amon Amarth se v metalovém podsvětí stává uznávanou stálicí. Už dříve jsem v jednom článku napsal, že jejich hudbu lze přirovnat k zrajícímu vínu, a dodnes si za tím stojím. Je opravdu rok od roku kvalitnější a potvrzuje to i nejnovější album Twilight of the Thunder God, které vyšlo loni v září.

Jedná se již o sedmou řadovku, a jak se dalo čekat, švédská pětice ani o píď nepolevila z melodického death metalu skrznaskrz prosáklého atmosférou vikingské prakultury. Naopak přibyly ještě vyspělejší kytarové vyhrávky, bicí zrychlily a zpreciznily a řvoun Johan Hegg o něco prohloubil murmur. Na desce se také netradičně objevují tři speciální hosté a především mnoho nových, neohraných nápadů. Nutno také dodat, že zároveň s albem vydává kapela i osmistránkový komiks, zabývající se severskou mytologií, především pak příběhem Ragnarőku, mytického konce světa.

Jako první na novince zaujme obal. Ten je narozdíl od posledního počinu zpracován spíše ve stylu starších alb a je celkem vydařený. Zachycuje Thora, jenž se se svým proslulým kladivem staví proti bájnému mořskému hadu Midgardsormrovi. V pozadí, jak už je zvykem, šlehají ohnivé plameny. Tak trochu to připomíná obálku na Versus The World.

Zběsilou jízdu odstartuje sama titulní píseň. Byla natočena za podpory Roope Latvaly, finské kytarové hvězdy od jezera Bodom, který vypomohl především s ultrarychlým závěrečným sólem a tappingovou vyhrávkou, jakých se jinak u Amon Amarth vyskytuje asi jako obyvatel Grónska na jednom čtverečním kilometru. Už tato první skladba je předzvěstí nových změn k lepšímu. Hned zkraje příjemně překvapí vysokou profesionalitou. Kdesi v nedohlednu se zdají být časy šumivých nahrávek Once Sent From The Golden Hall, The Avenger, The Crusher nebo již zmiňované Versus The World. Twilight Of The Thunder God se pyšní opravdu špičkovým zvukem.

Následuje píseň Free Will Sacrifice a po ní už zřejmě budoucí konzertová hitovka Guardians Of Asgaard, jejíž chytlavý refrén přímo nutí k pohazování hlavou. Spolu s Johanem v ní zapěje zpěvák kapely Entombed – L.G. Petrov.

Další track se v názvu ptá Where Is Your God? a pak zazní Varyags Of Miklagaard s náročnými kytarovými rify. Dvojšlap o sobě dá naplno vědět v písni Tattered Banners And Bloody Flags. Sedmá píseň se jmenuje No Fear For The Setting Sun a hned po ní následuje rytmická a energická The Hero. Předposlední song se jmenuje Live For The Kill a je výjimečný zejména pro to, že v něm na několik závěrečných vteřin uslyšíme dalšího hosta, slavnou Apocalypticu. Desku svými smyčci zajímavě oživí a zpestří. Především u deathové kapely je to docela netypické a originální. Zmíněná violoncellová pasáž je vskutku zdařilá a i správně umístěná. Pokaždé, když ji slyším, jako bych se v myšlenkách přenesl na chladný sever a představím si rozlehlé hornaté zelené pláně se starou vikingskou osadou uprostřed, kde bitvou znavení válečníci sedí kolem ohňů a ošetřují si rány. Ale konec idylky. Album typicky uzavírá závěrečně laděná skladba Embrace Of The Endless Ocean.

Twilight Of The Thunder God je zřejmě nejen pro mě příjemným překvapením. Z poslední desky With Oden On Our Side jsem byl spíše rozčarován, jelikož mi připadala klišovitá a bez nápadu. Očekával jsem proto zákonitě, že lepší už to víckrát nebude, a i příští počin se ponese ve stejném duchu. Ale Švédové obrátili. Těžko sice budou v originalitě překonávat svou prvotinu Once Sent From The Golden Hall, avšak i nová nahrávka se pravděpodobně velmi dobře prosadí. Nezastírám, že se mi tato deska zalíbila a troufám si tvrdit, že se ve světě ještě výrazně zapíše. Doufejme jen, že Amon Amarth nepoleví a budou pokračovat ve vyjetých kolejích.