< Předchozí  ^^  Další >

[Informace] [Recenze] [Komentáře] [Obsazení] [Hodnocení] [Ukázka] [Fotky] [Podobné filmy]
Recenze: Tady to musí být
07.03.12 03:50

Cheyenne (Sean Penn) má depku jak sviň! Je prostoupená každým jeho pohybem, gestem, když se směje, zní to s trochou nadsázky jako Wednesday Addamsová na letním táboře, znásilněná brutálně optimistickou tlupou, snažící se vyloudit z ní aspoň náznak veselosti. A není to náhoda, tyhle dvě věci mají totiž společného jmenovatele, tím je gotika. Stejně tak se mohl ocitnout v té „chatce kouzelné smrti“ (Addams family 2) i on, aby se sledováním Disneyovek nakazil tou pravou americkou radostí a nepochopitelným štěstím. Býval kdysi depresivním popíkářem, jak se rád sebeironicky komentuje a prožívá, ale to už je dávno, necítí žádnou potřebu cokoliv obnovovat. Jak trefně poznamená jeho hluboce oddaná, milující manželka Jane (takřka dvorní herečka bří Coenů Frances McDormand) v momentě, kdy se objeví mladík s neodolatelnou budoucností pro jejího chotě: „minulost vás čeká v obýváku...“

 

Když jsem seznamoval svoje přátele s tímto velice nadějně se tvářícím filmem, narazil jsem jednou na takový obezřetný přístup „další film s válečnou tématikou, už zase Osvětim?“

 

Ale vůbec ne, bylo to pomýlení celkem i neoddůvodněné, z teaseru nic takového nečouhá, abychom propadli dojmu, že se tady budou propírat takové věci, respektive že by byly jeho stěžejní částí. Jde „jen“ o záminku k tomu, aby se hlavní postava vydala na cestu a překlopila film do road movie? Je to cesta vlastní záchrany, tenhle týpek byl příliš dlouho na jednom místě, začínalo hrozit nebezpečí, že definitivně ztratí vlastní tvář. Nutno dodat, že se tu tíha a význam nacistických hrůz nikterak neumenšuje i přesto, že zásadní význam tu má ryze soukromé drama. Jako výborně znázorněný hodnotím rozpor mezi tím, čím kdysi Cheyenne býval, jaký symbol znázorňoval a vybledlým obrazem, jakoby hologramem, jehož vzkazu už ani subjekt sám nevěří. Do potřeby udělat razantní škrt ho žene jak jisté vypořádání, tak okolnost smrti jeho otce, o kterém má zhruba stejně povrchní povědomí jako o vyhlazování židů a pak takový soubor osobních příhod, které se mu udějou tu v obchoďáku, tu v parku...Najednou před tím nejde uhnout, jsem pro své okolí směšný (či ho šokuju) a tentokrát mi to není jedno, už se neopřu o manýry rockové hvězdy. Dost se mi líbí citace režiséra Paola Sorrentina: „Jeho předčasný odchod z hudební scény, zapříčiněný velkým traumatem, ho přiměl žít život, na který se nedokáže soustředit.“ Tohle je naprosto přesné! Jasně, mělo by být z pera autorova, ale myslím tím zejména obrovský cit pro rozdělání psychologie postavy. Ta je jednoduše unikátní.

 

Výborné na filmu je, že se u něj dá celkem úspěšně i smát, protože nepostrádá celou řadu docela vymazlených fórků (komických situací), o které se stará nejvíce ústřední pár manželů. Když si k tomu přidáte, že do těchto rolí byly obsazeny takové osobnosti, jako jsou výše jmenovaní, mělo by vás to nejspíš patřičně naladit. Jako předobraz pro stárnoucí ex rock pop hvězdu měl prý sloužit Robert Smith z Cure, tak nevim..jestli to trochu nepřepískli, si řikám. Když jsem viděl první obrázky, napadalo mě, že by se mohlo jednat o jakýsi Milk 2 a z gay problematiky rovnou do trans gender pekla. Možná prostě Penn nemá navzdory ostře řezaným rysům ten správný ksicht pro podobné hrátky s rtěnkou a ubírá mu to tolik na mužnosti. Ale o tom film samozřejmě není, i když je právě s touto reálnou figurou tak pevně spjatý. Pro mě hodně dobrý nápad, protože charisma toho muzikanta je nekonečné a když se do něj vtělí takový chameleon jako Sean P., slibuje to velice silný divácký zážitek. Přičtěte hudbu. Skvělou hudbu, kterou obstarává David Byrne. Když rozehraje svoji velkolepou „This must be the place“ nejedná se o obvyklou hudební vsuvku, ze které kamera (Luca Bigazzi) švenkne v průběhu pár sekund na taneční parket, zůstáváme na pódiu, kde se dějou věci, věci! Trochu to připomíná pěvecké sekvence z Lynchových filmů jako byl třeba Mulholland drive, Twin Peaks nebo Modrý samet, prostě velký prostor důmyslně budující atmosféru, žádná okrajová záležitost, ale svébytný part. Ostatně jiná jeho věc, Příběh Alvina Straighta prý mu hodně běžela hlavou a docela se otiskla.

 

„Tady to musí být“ je vyjímečně upřímný film. Na nic si nehraje, je přirozeně „independent“, je z něj cítit ta lehkost, kterou umocňuje i výběr lokací. Natáčelo se v Dublinu a v USA, ty průjezdy americkou planinou, exkurze do zapadlých barů, benzínky vytvářejí náramně nostalgickou náladu. Teď si představte, že se do této scenérie objeví Harry Dean Stanton...Ten počin je jedno překvapení za druhým, kdo chce zažít „nezávislé jaro“ má všechny indicie.


autor: 4236


Další zprávy

Recenze: Hněv Titánů
Recenze: Modrý tygr
Recenze: Hugo a jeho velký objev
Recenze: Sherlock Holmes: Hra stínů
Recenze: Nebezpečná metoda
Recenze:
Recenze: Poupata

Nejčtenější

Přidat k oblíbeným, Zaslat na email


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo tri65dni
logo tvp
hledat na Google v Česku Google v Česku
hledat na Google v Česku
    Přihlášení
    Registrace


    Vzhledy:
    Vlastni
    Úterý 16. 8. 2022 Svátek má Jáchym
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz