Christopher Nolan byl, je a zdá se, že i bude sázkou na jistotu, ať už z pohledu kvality či komerčních výsledků. Díky trilogii o Batmanovi dostal punc filmového génia poslední doby. Potvrdil však tuto pozici i ve svém posledním snímku….?

Základní zápletka se zdá být typická a viděli jsme ji v různých obměnách už mnohokrát. Země umírá, s lidstvem to nevypadá dobře a jedinou šancí se zdá být najít jiný obyvatelný svět, kde by mohla lidská rasa pokračovat. Jedinou nadějí se stává farmář Cooper (Matthew McConaughey), který kdysi létal pro NASA. Jeho rodina však jeho odchod příliš neoslavuje.

Až potud se může zdát, že takový film nestojí za zmínku, s výjimkou poutavých vizuálních efektů. Opak je však pravdou. U tohoto snímku se totiž nedočkáme digitálních cvičení, která mají divákovi ukázat velkolepost a omráčit ho nově viděným. Naopak vizuální efekty zde slouží příběhu, který je velmi komorně laděn. Vystupuje zde jen pár postav a vše je zaměřeno především na jejich interakci, vztahy, radost i zklamání. Případně na prostou lidskou bolest, beznaděj a touhu přežít. Tyto emoce jsou tak v hlavní roli snímku, který se snaží vcelku vědecky a věrohodně nastolit ono „coby kdyby“ a na tomto pozadí odvyprávět „obyčejný“ lidský příběh.

Ano, uvidíte zde překrásné a velkolepé scény, víc vás ale bude zajímat, jak se u toho hlavní hrdinové cítí a Vy, pokud na tuto hru přistoupíte, to budete prožívat s nimi. Všichni herci zde podávají bez výjimky vynikající výkon. Jedná se ale o tak kompaktní dílo, že je velmi těžké někoho vypíchnout. Matthew McConaughey a Anne Hathaway však přesto uvíznou v mysli nejvíce, je to logické, mají zdaleka nejvíce prostoru.

O filmu typu Interstellar se toho nedá říci o moc víc, aniž by člověk prozrazoval, což by byl trestuhodný prohřešek. Co však mohu sdělit je fakt, že se zde mísí vysokorozpočtová velkolepost s až uměleckých pojetím. Mnohé při sledování určitě napadne, že Nolan před natáčením sledoval Vesmírnou odyseu. Interstellar však jede ve svých kolejích a nedovolí, aby se divák, byť na malou chvíli, nudil. Celý zážitek pak umocňuje bezesporu geniální hudba Hanse Zimmera, která snímku dává další emociální rozměr.

V roce 2014 byla celá řada snímků, u kterých jsem byl nadšen. Ať už u komiksového filmu Captain America 2, animovaného dobrodružství Jak vycvičit draka 2 nebo u komornějšího a velmi silného snímku Zmizelá. Interstellar je však pro mě přesto nejlepší filmem minulého roku, který chci vidět znovu a znovu. Aktuálně mě nenapadá nic lepšího, co bych v posledních deseti letech viděl v kině.