Téma srpna 1968 je stále živé, stejně jako diskuze nad sebeupálením Jana Palacha. Robert Sedláček se dle vlastních slov nesnaží tuto událost hodnotit, ale chce ji tímto filmem zkoumat a zjevně také přiblížit širší veřejnosti.

Film zachycuje posledních několik měsíců života Jana Palacha (Viktor Zavadil) a nemá tak ambici obšírněji postihnout jeho dětství a prostředí, ve kterém vyrůstal. Zaměřuje se až na události bezprostředně vedoucí k tragické události, kterou film logicky vrcholí.

Jana Palacha zde potkáváme jako vnímavého mladého muže, který se nebojí ani na brigádě v Kazachstánu ozvat proti možnému bezpráví. Jeho vztah k mamince, ve velmi zdařilém podání Zuzany Bydžovské, je vykreslen přirozeným způsobem. Vzájemně se milují, ale na druhou stranu Honza jako dospělý muž již nenese nejlépe, že mu maminka otevírá poštu.

Postupem času, když se konečně dostává na vytouženou Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, poznáváme další postavy, které vstupují do jeho života. Potkává se zde také s láskou, a to na úrovni intelektuální i fyzické.

Vidíme, jak prožívá období naděje před invazí spojeneckých vojsk a následně i situaci kdy vjely tanky do naší země. Naděje, že se nepodvolíme se postupně měnila ve skepsi, když většina lidí postupně skláněla hlavu. Je tak zřetelně vykreslena cesta až k Palachovu činu.

Je zjevné, že si tvůrci v některých momentech vypomohli invencí. To je vidět například na brigádě ve Francii, kde se Palach dozvídá o upálení Ryszarda Siwiece, jež tím protestoval proti invazi do Československa. Zda tomu tak opravdu bylo, nevíme dodnes.

Eva Kantůrková (Smuteční slavnost, Jan Hus) si Roberta Sedláčka pro tento film sama vybrala. Jejím důvodem zřejmě nebyla filmová tvorba (Muži v říji, Největší z Čechů), ale spíše televizní seriálová tvorba (České století, Život a doba soudce A.K.).

Ať už Evu Kantůrkovou motivovalo cokoliv, zjevně se jí tato volba vyplatila. Snímek totiž působí od počátku do konce jako precizní velkofilm s výbornou vizuální i hudební složkou. Navíc herecky nikdo nezklamává, naopak. Zuzana Bydžovská nepřekvapivě hraje velmi dobře a téměř neznámý Viktor Zavadil je jako Palach vyloženě trefa do černého.

Snad jedinou drobnou výtkou může být poměrně málo pokusů udělat Palacha trochu trojrozměrnější postavou. Stačilo ukázat trochu více drobných nedostatků, kterých má každý z nás dostatek. V daném pojetí totiž působí místy až jako dokonalá bytost.

V každém případě nelze film než doporučit. Donutí vás totiž zastavit se a zamyslet se nad událostmi a pravdami, nad kterými se člověk v dnešní uspěchané době příliš nezamýšlí. Více podobně kvalitních českých snímků!