Třetí Spider-man byl vyhlížen s velkými očekáváními. První dva díly totiž ve světě utržily neskutečné peníze a zajistily této filmové sérii armádu nadšených fanoušků. Není divu, že režisér Sam Raimi neměl problém s navýšením rozpočtu až do výše pohybující se v blízkosti 300 mil. dolarů a nadšené studio přidalo ještě nějaký ten dolar navíc na propagaci. Takže se náklady nakonec pohybovaly kolem půl miliardy dolarů.

V mnohém mi to celé připomíná situaci kolem nedávných X-menů. I u nich první díl solidně načal sérii, druhý film dotáhl emoce i propracovanost o krok dál a třetí díl byl nakonec mnoha lidmi (podle mě nespravedlivě) zatracen. Zásadním rozdílem je však to, že zatímco třetí X-meny natočil jiný režisér než první dva díly, u Spider-mana zůstalo v tomto ohledu vše při starém.

Jenže se stalo to, že se třetí Spider-man přidržel zaběhlé hollywoodské formule „všeho mnohem víc“. Takže tu není jeden „záporák“, ale hned tři a vůbec dějových zvratů a postav na 2 filmy. Z uťáplého Petera Parkera se nám od minulého dílu stal poměrně sebevědomý muž, který je ve škole považován za premianta a lidmi je milován jako Spider-man. Dostává dokonce i klíč od města. Chystá se taky požádat Mary Jane o ruku, jenže ta dostává padáka z divadla a policie záhy zjišťuje, že jeho strýčka Bena zabil někdo jiný, než koho původně označila za vraha. Obojí výrazně otřese psychikou obou hlavních postav. Navíc Peterem otřásá fakt, že je vrah stále na svobodě. Zanedlouho se zrodí noví záporáci, ale hlavně vše pořádně zamotá tajuplná hmota z vesmíru, která má velký zájem o našeho hrdinu.

Film je trikově i dějově nabušený, emoce zvládnuty, ale já se nemohl zbavit dojmu, že se trochu změnilo vyznění filmu. Místo filmu s myšlenkou a super akcí je zde vidět jasná snaha udělat komerční hit, který bude „tím velkým filmem“. Nechci tím říct, že by hlubší sdělení šla úplně stranou, ale jaksi tu nejsou tím nejdůležitějším. Nebo (a to spíš) toho měli tvůrci tolik co říct, že to všechno nešlo nacpat do jednoho filmu. Netvrdím tím, že je Spider-man 3 úplně plytký nebo že mi z něj žádná hlubší myšlenka neutkvěla v mysli. Spíš to, že méně bývá někdy více, a kdyby bylo „méně postav na jevišti“, bylo by možné je lépe pochopit, víc se s nimi ztotožnit a ty myšlenky by vypluly na povrch tak nějak automaticky. Výsledný produkt by byl nejen levnější, ale i filmově zajímavější. Na druhou stranu musím říct, že vzhledem k možnostem se s tím Sam Raimi popasoval velice zkušeně a závěrečná bitva je vskutku vydařeným vrcholem. U filmu jsem se dobře bavil, ale zároveň jsem měl pocit, že je to trochu jiný Spider-man.