Tato kniha je jediným Zolovým dílem, jež se setkalo s takovým odporem čtenářů. Ne však pro kvalitu textu (román je naopak psaný velice čtivě), nýbrž pro jeho obsah. Text původně vycházel na pokračování v pařížském večerníku Le Bien Public, po šesté kapitole však vydávání muselo být kvůli nežádoucím ohlasům čtenářstva přerušeno. Nakonec až roku 1877 vyšla první knižní publikace Zabijáka. A příběh je to vskutku velmi skličující, mnohdy až depresivní. Expresivní podání tolik vlastní naturalismu jen podtrhuje pesimistickou povahu románu.

Děj není příliš spletitý a čtenář se v něm poměrně snadno orientuje. Odehrává se v Paříži za napoleonského období. Sleduje urputný boj hlavní hrdinky Gervaisy, jež se těžkým životem protlouká seč může. Je to milá pohledná žena, která je ke všemu nesmírně pracovitá a cílevědomá. Přijíždí do Paříže se svým milencem a nemanželským dítětem plná nadějí, které se však záhy zbortí. I přesto však tato sympatická mladá dáma neztrácí chuť i sílu do života a sebevědomě zápasí s jeho nástrahami. Začne znovu od začátku a postupně dá svému bytí potřebnou rovnováhu. Její další život však spíše připomíná jakési schodiště. Pokaždé postoupí o stupínek, výš a výš, až se však dostane na vrchol, kde přijde těžký zvrat, a ona krůček po krůčku klesá opět zpátky. Ocitá se nakonec níž, než zpočátku byla a i její původní optimismus tak přece jen vyprchá. Životu už se nevzpírá, ale naopak se mu zcela poddá. Naděje se rozplynou a počáteční chuť žít se doslova promění v toužebné očekávání smrti.

Otázkou však je, co stojí na onom vrcholu pomyslného schodiště, kde nastává zlom jejího vydřeného štěstí. Kdo je tím zabijákem? Je jím alkohol. Francie se tou dobou potýkala s velkými problémy s alkoholem. Téměř celá země na ně doplácela. Nakonec to vyústilo například v zákaz absintu, jelikož jeho nadměrným pitím začalo obyvatelstvo degenerovat a nebylo pak připraveno v době první světové války.

V případě Gervaisy a jejího druha Couppeta to začalo celkem nevině sklenkou vína po obědě, ale skončilo to lahví kořalky k snídani. Byl to však hlavně její manžel, který se po úrazu stal náruživým pijákem a přivedl Gervaisu do tíživé situace. Brzy, jelikož manžela milovala, zabředla do dluhů, zlomyslných klepů a pak i dále. Francouzské hlavní město bylo v té době tak nehostinné a prohnilé, že se chudí lidé často vydávali hledat štěstí jinde. Totiž v místních nálevnách. Pro člověka, jenž nemá, kde spát a co jíst, přináší lahev alkoholu alespoň chvilkové usmíření. Přitom stačí tak málo k tomu, aby se dříve úspěšní, milí a sympatičtí lidé propadli až do toho největšího bahna. Nešťastná náhoda dokáže rozpoutat koloběh nepříjemností, které začínají hladem a končí prostitucí. Lidé, dříve odhodlaní prát se s osudem zuby nehty, se později vzdají a podlehnou.

Nicméně děj se neodvíjí jen po hospodách a ve špinavých ulicích. Drásavou temnotu daného prostředí dokreslují především napjaté mezilidské vztahy. Atmosféra sousedského či rodinného soužití tvoří nedílnou součást příběhu. Tam vládne nenávist, pomluvy a závist. Jen výjimečně se vyskytne opravdové přátelství či láska. Alkoholismus totiž plodí zlost a násilí, a tudíž se i z velké lásky nakonec stává tyranie, kdy hlasité hádky střídají kopance do břicha a krvavé pěstní souboje.

Není ovšem snadné odsuzovat jednotlivé postavy, jak by se na první dojem mohlo nabízet. Již Villon přece říkal: „Nuzota z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad.“ Za alkoholismem i za jinými negativními jevy stojí vždy vliv okolí. Nikdo sám o sobě netouží stát se špatným člověkem, a kdo ano, ten se s tím narodil, je nemocný a to mu přece nemůžeme dávat za vinu. To bychom si dnes měli možná častěji uvědomit, než začneme lidi odsuzovat.