< Předchozí  ^^  Další >

[Informace] [Recenze] [Komentáře] [Obsazení]
Recenze: Doktor Faustus (Národní divadlo moravskoslezské)
14.12.15 09:12

Faustovský mýtus po několik staletí lákal mnoho umělců z oblasti hudby, výtvarného umění či literatury. Na divadelních prknech patří k nejznámějším zpracováním Goethova verze Fausta. Však Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě si do svého repertoáru zvolilo pojetí Christophera Marlowa, kde se boj o lidskou duši odehrává v příběhu tragické frašky.

 

 

Režisér Pavel Khek s dramaturgem Markem Pivovarem zarámovali Doktora Fausta vyprávěním o záhadné smrti Shakespearova současníka. Marlowe čelí obvinění z ateismu a jedním ze způsobů, jak od sebe odvrátit takovéto podezření je napsat hru o tom, že „zahrávat si s peklem se nevyplácí“. A k tomu účelu by mohlo posloužit drama o učenci, který zaprodal svou duši ďáblu. Ovšem mladý alžbětinský dramatik dílo pojme po svém, což se mu stane osudným.

 

 

Paralela rámcové situace a hry v ní obsažené nabízí paradox, kdy Faust místo spasení svého autora zabíjí. Metafora se na jevišti stává doslovnou, když František Strnad představuje Fausta i Marlowova vraha Frizera a Robert Finta Mefistofela a Christophera Marlowa. Této myšlence nelze upřít nápaditost, řekla bych však, že záhadná vražda dramatika strhne diváka v takové míře, která ztlumí rezonanci Faustova poselství.

 

 

Scénické vyjádření Michala Syrového coby světa-cirkusu v Doktoru Faustovi dostatečně nevyznělo. Scénografie byla oproti hudební a herecké složce upozaděna. Živá hudební produkce Václava Kořínka svou koncepcí syrových tónů vytvořených perkusy, činely či gongem skvěle podporuje tragickou atmosféru dramatu a tvoří jeden z největších kladů inscenace.

 

 

K přednostem Fausta patří i herecké výkony, jimž vévodí Robert Finta se svým Mefistofelem. Pohybově náročný part ďábla Fintovi nijak nebrání v ovládnutí celého jeviště. Jeho Mefistofeles se podobá nezbednému čertíkovi, jenž se dostane všude a dokáže proniknout do duše jedince. Faust Františka Strnada se potácí na hranici pochybností, touží po absolutním vědění a moci. Takové uchopení charakteru postavy se mu daří. Ovšem v závěrečných monolozích Faustovy snahy o pokání kýžený vrchol hry nezazní. Celá inscenace v těchto místech záměrně zvolňuje, aby učinila hříšníkovu poslední hodinku co nejvíce vypjatou. Což se však míjí svým efektem. Divák spíš nedočkavě vyhlíží chvíli, kdy Fausta konečně vezme ďas, než aby vyslechl jeho naléhavé poselství. Se závažností metafyzicky laděného příběhu boje o lidskou duši kontrastují klaunské výstupy sluhů Robina (František Večeřa) a Wagnera (Vladimír Polák).

 

 

Text nabízí nekompromisní pohled na svět jako na peklo, jež si lidé sami stvořili. Marlowovo drama není pro běžné diváky příliš známé a jsem ráda, že jej Národní divadlo Moravskoslezské zařadilo do svého repertoáru, byť se v inscenaci nachází nedotažená místa. O tom svědčí i rozporuplné reakce z řad diváků. Jedni jí byli nadšeni, druzí méně, jiné uspokojila jen na půl. Přesto si myslím, že si zaslouží vaši pozornost.

 

 

Píše Renata Jakubcová


autor: idudov


Další zprávy

Co říkají pomeranče, co říkají Geisslers?
Židovský kabaret
Jiří Havelka připravuje do Ypsilonky hru o windsurfingu
Nizozemský herec Heesters nazval Hitlera
Obnovený muzikál Dracula bude mít premiéru 5. února
Národní divadlo chystá premiéru Janáčkovy opery Věc Makropulos
Spacey dostal cenu za oživení londýnského divadla Old Vic

Nejčtenější

Přidat k oblíbeným, Zaslat na email


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo tri65dni
logo tvp
hledat na Google v Česku Google v Česku
hledat na Google v Česku
    Přihlášení
    Registrace


    Vzhledy:
    Vlastni
    Pondělí 17. 2. 2025 Svátek má Miloslava
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz